Srazy, ano či ne?

     Již v době, kdy se čeští příznivci BDSM v Čechách a na Moravě začali scházet, počaly diskuze na jedno z věčných témat: „Srazy, ano či ne?“ Již od té doby se tyto dvě (možná tři) skupiny příznivců BDSM mezi sebou přou. Rozhodl jsem se tedy udělat takový (v rámci mých možností objektivní) průřez všemi názory na české BDSM scéně.

     Předem bude asi dobré udělat jakýsi přehled skupin příznivců BDSM v naší republice. Jak podle dostupných informací, tak i podle jakýchsi předpokladů. V současné době se čeští „úchylov铨sdružují zejména prostřednictvím internetu kolem serveru Eleferno, Sluneční tvrz, DS-Life, Nyx, Lidé, Xchat a Lopuch. Nově pak Fem-dom.cz. Tyto, bych řekl, jsou nejvýznamnější komunikační a informační kanály, alespoň podle mého pozorování. Všechny tyto skupiny se pak začaly postupně prolínat prostřednictvím Facebooku.

      Pravda je ovšem taková, že ještě dříve se tyto skupiny prolínaly reálně, a to právě prostřednictvím různých srazů. Např. v Alcatrazu, BDSM Klubu či na Sluneční tvrzi se scházeli a scházejí zástupci všech těchto skupin. Facebook přišel až podstatně později. Dalo by se tedy říct, že srazy a BDSM akce jsou přínosem právě proto, že sbližují lidi stejných zájmů z různých koutů naši republiky, z různých skupin podle místa, kde se scházejí na internetu a z různých skupin podle zájmu/fetiše/praktik. Na druhou stranu bude ale asi dobré  odpovědět si na otázku odpůrců srazů: „A proč by se tito lidé měli sdružovat?“

      To se týká internetu. Ale pak ještě existují menší skupiny, kde se členové více méně mezi sebou znají, komunikují spolu, zejména osobně nebo přes nějaký komunikační program, a do „veřejného“ BDSM dění v Česku nijak (a když, tak jen jedinci, ne celá skupina) nezasahují. Tyto skupiny se scházejí výhradně mezi sebou, lidé uvnitř skupin se moc neobměňují a nových lidí moc nepřibývá. Jistě, že jednotlivci z těchto skupin navštěvují jiné skupiny (např. Nyx) nebo jsou jejich součástí, ale většinou pouze virtuálně.

      Pak je další skupina lidí, kteří vystupují pouze virtuálně, patří k některé ze skupin na internetu, ale reálně nikdy nikde nebyli a žádné srazy nenavštěvují.

      A poslední skupina BDSM pozitivních je ta, která se neukazuje nikde a nikde se neschází. Hezky doma se svým partnerem si provozují své pojetí BDSM, možná čtou něco o BDSM na netu, ale nekomentují, neúčastní se, nejdou vidět.

      Dostal jsem proto nápad shromáždit argumenty pro a proti srazům na jednom místě, v jednom článku, a to proto, aby si lidé mohli přečíst, jaké argumenty mají jak příznivci srazů, tak i jejich odpůrci, či ne zrovna příznivci, a co koho motivuje k tomu či onomu. Spousta lidí má totiž rozdílné motivy k tomu, proč na srazy chodit či nechodit, a toto je pokus o jejich částečné zmapování.

      Problém nastal v okamžiku, kdy jsem hledal odpůrce srazů. Příznivců se mi podařilo najít relativně spoustu, ostatně sám jsem ještě donedávna pořádal srazy a všichni, co na ně jezdili, jsou jejich příznivci, ale najít odpůrce srazů, to byl již tvrdší oříšek.  Samozřejmě, že najít lidi z dalších skupin, třeba té, která se neprojevuje nikde a jen si hezky doma v teple provozuje své BDSM, je téměř nemožné. Nicméně jsem se o to pokusil a další text je výsledkem odpovědí různých lidí z různých skupin na následující otázky:

1. Chodíš na srazy a akce BDSM?

2. Jak často chodíš na takové srazy a akce?

3. Proč je, podle tebe, dobré (ne)účastnit se těchto srazů?

4. Co říkáš na argumenty protistran?   (na srazech šuká kámen cihlu, je to jen grupensex, cizí dominanti obtěžují cizí subinky, dogmatické ovlivňování účastníků, sektování apod. X srazy jsou dobré k seznámení se s novými lidmi, výměna zkušeností, setkání se stejně zaměřenými lidmi, uvědomění si toho, že nejsem sám „úchyl“ apod.) 

5. Další vlastní postřehy a úvahy.

     Všichni dotázaní dostali možnost se buď držet položených otázek či zvolit volnější formát odpovědi. Veškeré odpovědi byly přetištěny tak, jak jednotliví účastníci odpověděli, bez cenzury, bez zkrácení či jakéhokoliv dalšího zásahu.

     Takže teď již k samotným osloveným a k jejich odpovědím, mám pocit, že se podařilo shromáždit zástupce téměř všech proudů a postojů, a to je dobře. Vaše případné komentáře jsou, samozřejmě, vítány.

 FRONEMA
(Deviopedie říká: (žena, submisivní i dominantní, partnerka Toho co kácí stromy) je mladá a celkem aktivní úchylka. Kdo ji kdy viděl, si ji pravděpodobně pamatuje, neboť bývá často středem pozornosti. Její domácí server je Eleferno, kde má i svá literální „díla“. Pravidelně navštěvuje servery NYX a Lopuch. Naživo je často k vidění v BDSMklubu. Občas vyjede i na tvrz. Má svůj blog. Nejvíce informací nyní najdete na facebooku)

1. Ano, už pět let.

2. Ze začátku jsem chodila prakticky na všechny, co byly. Dneska se to už nedá stíhat, ale chodím hodně často. Tak jednou za týden nebo dva.

3. Mě to baví, protože ráda potkávám nové úchyly, baví mě humor, který se tam vyskytuje, jsem ráda, že mohu zaexhibovat v k tomu vhodném prostředí a vůbec. Chápu ale, že to někomu vyhovovat nemusí.

4. Co k protiargumetnům: To měnění partnerů není tak časté, jak by si lidi mohli myslet, ale je fakt, že se tam přeci jenom schází otevřenější lidé a tak je to volnější. Ale mě to přijde jako plus, koho to láká, ten má víc možností, a koho ne, nikdo mu nebude dělat, co se mu nelíbí.

     Grupen sex to, ke zklamání mnoha, není. Na srazech se málokdy vyskytuje nějaká konkrétní sexuální aktivita.

     Obtěžování cizími, ať už subinky dominanty nebo dominy subíky je IMHO méně časté než v normálním klubu. Komunita má vcelku funkční samočistící schopnost.

5. Dneska už není sraz takové terno jako dřív. Každý druhý den se někde něco děje a člověk si může vybrat mezi mnoha místy, programem a společností. Myslím že pro každého by se něco zajímavého našlo, kdyby se rozhodoval podle toho, jak to vypadá doopravdy a ne podle nějakých mýtů.

HARIUS
(svého času spoluorganizátor několika z prvních akcí BDSM v Česku, nyní v ústraní, co se týče BDSM scény, najdete jej na Nyxu.)

1. Na srazy již nějaký čas nechodím, takže mohu přispět jen zkušenostmi z dávnověku, z let 1998-2000, pokud ovšem nepočítám návštěvu Hell párty v minulém roce. .

2. Ve zmíněných letech jsem na srazy chodil často, v zásadě by se dalo říci, že jsem vymetl kde co. Dokonce jsem i nějaké srazy organizoval, nad kteroužto skutečností mi s odstupem času zůstává rozum státJ.

3. To je dobrá otázka, první srazy byly určitě přínosné, anonymní ID z internetu se poznala osobně, byly navázány zajímavé vztahy a přátelství. Také jsme si užili mnoho legrace, protože srazy se odehrávaly v drtivé většině v hospodách mezi „normálními“ lidmi. Samozřejmě nehrozila žádná akce, prostředí to nedovolovalo. .

     Později se začaly konat i srazy akční, které mě osobně nevyhovují pro nedostatek exhibicionismu, stejně jako akce s dresscode, protože nesnáším, když mi někdo přikazuje, co mám mít na soběJ Na druhou stranu, srazy, kde byla možnost plkání i akce, byly zcela vyhovující. Pak jsem na srazy chodit přestal, v zásadě proto, protože jsem nechtěl být pod jednou střechou s některými lidmi, kteří se v té době dostali do BDSM komunity.  Bohužel jsem se tím odřízl i od lidí, na kterých mi záleželo, ale osobní bezpečnost byla v těch pohnutých dobách přednější. .

4. Argumenty protistran. Za těch 12 let se mnoho nezměnilo, jak pozoruji, a spory se vedou stále. Nicméně daleko kultivovaněji a věcněji, alespoň na NYXu, kam chodím. I kdyby na srazech kámen skutečně prcal cihlu, nevěřím, že by byl na současných srazech do této geologicko-stavební činností někdo nucen (pokud do nich nucen být nechce, že...) a hlavně nevěřím, že se vůbec pravidelně a v masovém měřítku děje.

ALRAUNE

(Deviopedie říká: Šéfredaktorka projektu bdsm.cz, autorka fantasy literatury a několika tématicky zaměřených povídek i rozsáhlejších textů, grafička. Autorka současného (2004-2007)designu bdsm.cz, členka přípravného výboru Občanského sdružení bdsm.cz. Na postu šéfredaktorky projektu bdsm.cz se pokusila zavést styl redakční práce, obvyklý v tištěných médiích se striktním oddělením tvorby obsahu od jeho zpracování po stránce technické a jazykové. Přes počáteční úspěch této politiky se nepodařilo vyladit spolupráci týmu korektorů, překladatelů a redaktorů a nový obsah na serveru přestal být publikován v roce 2005. Najdete ji na Nyxu, Facebooku a na Lopuchu)

 1. Chodím na SM srazy tak říkajíc profesně, podívat se na filmy, na kterých jsem spolupracovala a popovídat a popít s kolegy. Je to pro mě hodně civilní aktivita.

2. Když se konají, tak cca jednou za čtvrt roku.

3. V tomhle je má odpověď asi nepřenosná, prostě se ráda setkám se svými kolegy i jinak, než jen pracovně.

4. Imho jsou SM akce stejné, jako jakékoli zájmové akce. Po pravdě, v dobách, kdy jsem se ještě občas vyskytla na veřejném srazu, se mi zdálo, že například kynologové se baví o hodně nemravněji, než úchyláci. Upřímně, při seznamování pro mě nikdy nebylo určující, kdo má jaké sexuální preference a i když jsem přes SM nala kamarády z nejvěrnějších, není to naší společnou úchylkou, ale spíš tím, že si rozumíme jako lidi.

5. Snad jediná… Nejdůležitější je vždycky obyčejná slušnost a zdravý rozum, pokud bude většina účastníků srazů takových, není co řešit.

BESTYRAN

(Na svém blogu na sblog.cz mimo jiné o sobě říká: Jsem slušný DOM, který potrápí, ale zároveň přitom hladí po tváři a šeptá: "vydrž to moje maličká,oba víme že to tak musí být..." Dokážu víc než nadávky a hrubý vulgarismus... jsem něžný a krutý zároveň... Jsem Dominant s citem.) 

1. NE

2. Moment... tohle je návodná otázka nepochopitelně kolidující s tou otázkou předchozí :-)

3. Tahle otázka zase jaksi zbytečně předchází otázce hned následující...

4. ... takže raději se vyjádřím formou další osobní polemiky.

5. Jelikož jsem tedy byl požádán, abych se vyjádřil k této problematice, i když mě osobně tedy jako problematika nepřipadá, rád jsem se tu dočetl, že tu nakonec dostávám možnost volby. V tomhle případě volby způsobu vyjádření se volně. Volba je ovšem něco, co má v podstatě v nějaké míře úplně každý a ten, kdo se snaží třeba i nechtěně jinému podsunout, že mu nějakou možnost volby poskytuje, jako by se sám automaticky stavěl do role nějakého rozhodce a v jiném vyvolával dojem, že si musí vybrat a zabývat se myšlenkou volby i tam, kde se mu třeba ani volit nechce. Nechci tímto napadat autora článku, který se na mě s důvěrou obrátil o pomoc. Spíše poukázat hned v úvodu na to, proč je vůbec potřeba se zamýšlet nad tím, že možnost volby existuje. Striktně zkusím v dalším textu  vynechat jakoukoliv narážku na momentálně aktuální období pro toto slovo v politické podobě, i když by se nabízela řada přirovnání. Takže ...  Ano, lidé  si volí, že se buď něčeho účastní, nebo ne.

    Zvolí si, že se zúčastní srazu, nebo si zvolí, že se ho nezúčastní. Rozhodnou se jako u čehokoliv jiného, na základě nějakých důvodů.  A těch důvodů je takové množství, že tahle snaha o nějaké jejich rozškatulkovávání mi prostě připadá nejen jako zbytečná, ale dokonce i jako druhotně zištná, s cílem upozornit třeba na něco jiného, možná třeba na někoho jiného... To ponechám ale i k jiné polemice ;-) Ok?

     Aby ale nevyzněl můj příspěvek příliš nadneseně a jen jako zobecňující, pronesu tu pár slov jen za sebe.

     Osobně se nepovažuji za žádného "úchyla" ani v uvozovkách.  Netrpím žádnou "deviací" a moje Dominance vyplývá jen z přirozenosti mé povahy člověka, který je v intimních záležitostech raději aktivnější a díky většímu nároku na realizační pravomoc k uskutečňování svých úmyslů, hledá odpovídající protějšek, kterému u mě vyhovuje to, že za určité situace převezmu zodpovědnost... :-)))) Jo, mohl jsem to napsat asi jednodušeji, ale už se mi to nechce opravovat. Chci tím ale říct,  že pro mě je moje  Dominance otázka intimního zaměření, se kterou jsem naprosto srovnaný. Tudíž nemám potřebu jednak sdílet své intimní prožitky veřejně, ani hledat ve společném sdružování nějaké sebepotvrzení. Na srazy tedy nechodím, výjimkou bývají ta setkání, které v této D/s oblasti jako neveřejné v úzké skupině předem domluvených osob, pořádáme v rámci určité formy duševní a tělesné terapie..., kde je už však  již hodně odlišného z toho obvyklého, o čem se zmiňuje tento článek, na který reaguji.

     Jako Dominant a zároveň člověk zabývající se psychologií, však dokážu pochopit pohnutky třeba takových  jiných Dominantů, kteří svou dominanci chtějí dávat najevo v rámci své potřeby.  Zdůrazňuji, že se nechci v následujících řádcích do nikoho obouvat, aby se zase cítil zaškatulkován, nebo nějak označen, ano? Ale jako příklad uvedu jedince, jedno jakého pohlaví, které svou veřejně ukázanou Dominancí kompenzuje nějakou nejistotu či nedostatečnost ve svém ostatním osobním životě. Takové se jistě v takové roli rádo odprezentuje společensky a sklidí za to potřebnou dávku chybějících emocí, jako například uznání, respektu, pocitu sounáležitosti, soudržnosti, přijatelnosti, sebejistoty.... nebo přijatelného postavení v doprovodu svého submisivního protějšku. V takovém případě se mu jistě jeví návštěva srazu jako přínosná.

     Stejně tak možná i u zkušenějších subinek. Tam může být motivace zase opačná, kdy mohou veřejně v rámci určité skupiny zaujmout pozici, která jim v ostatním životě chybí. Předat na chvíli zodpovědnost, nutnou sebekontrolu, zapadnout a být jednou z mnoha a přitom "mezi svými".. pokud to tak cítí. Kolektivní duch může někdy prospět.

     I o určité formě socioterapie se dá v nějakém náznaku mluvit. Ale pozor! Rozhodně jen v náznaku. Žádný sraz bych s ničím takovým rozhodně nezaměňoval!

     Sama o sobě totiž potřeba seberealizace v D/s oblasti může mít původ třeba v hodně citlivé oblasti lidského podvědomí a taková návštěva srazu, kam jde osoba neznalá sama nabrat nějaké zkušenosti, nebo podporu, může pro dotyčnou dopadnout zcela negativně, a to i bez konkrétního záměrného přičinění se nějaké jiné osoby, ale právě tím ovlivňujícím kolektivním vědomím.. Jako zvlášť ohrozitelnou osobu v tomhle případě vidím třeba právě mladou nezkušenou submisivní osobu. A proto třeba v tomhle případě navrhuju nějaký individuálnější přístup, zdůrazňuji že  v oblasti konzultace. Už několikrát jsem se setkal s případem, kdy začínající subinka s narůstajícím vědomím své niterné potřeby, aniž to tušila, měla v podstatě i potřebu přednostně řešit  nějaký skrytý paralelní problém, který kdyby byl zastrkán někam do pozadí, mohl v její mysli, duši a životě, časem nadělat docela paseku. Možná proto se teď čím dál častěji ve své pozici nebráním spojení své  Dominance a intimnějšího duševního rozboru protějšku té osoby, která ve mě očekává nejen autoritu, ale hledá i pochopení a pravda mnohdy i pomoc. A tady je pak už potřeba rozlišit a zvážit, do jaké míry je přínosnější konzultace osobní, než skupinová.., a když skupinová, tak v jakém společenství...

     Takže, když to shrnu, jestli srazy ano nebo ne... už asi tušíte, že na tuhle otázku nehodlám a ani nemůžu odpovědět vyhraněně.  Nikdy totiž není jisté, s kým se kde potkáte, ať jste kdekoliv. A jakákoliv parta, kolektiv nebo skupina,  do které se  můžete jakýmkoliv způsobem nějak zaintegrovat, se může ukázat jako dobrá, špatná, fungující, nebo ne. Doporučení ani verdikt proto není na místě.

     A ten Internet...  je to taky prostředkem komunikace. A jak a s kým bude komunikace pokračovat dál, to je na každém z nás. To ať je převážně šťastná přeje všem bez rozdílu. . Bestyran

BIGG

(jedna ze stálic a výrazných osob BDSM scény u nás, aktivní jak v dobách Staré Pošty, tak stejně i dnes. Najdete jej na Nyxu, Lopuchu, Tvrzi, Facebooku a v Atelieru, nově také v místnosti Retifismus na Lide.cz)

1. Ano, chodím, již nějakých 11 let, na organizaci některých jsem se i aktivně podílel.

2. Chodím docela pravidelně, ale ne nutně na každý sraz. Záleží na lidech, se kterými se tam chci nebo nechci vidět a také pochopitelně na časových možnostech.

3. Proč chodit na srazy? Protože se tam potkám se známými, mohu poznat nové lidi, vyměnit si zkušenosti, a to nejenom z oblasti BDSM. Prostě se tam sejdou lidi, které spojuje společný zájem.

     Pro nováčky je sraz ideální místo, kde zjistí, že „v tom“ nejsou sami a mohou zde získat nové informace. Na srazu se lze také bezpečně setkat s člověkem, kterého známe jen z internetu.

     A proč nechodit? Život není jen BDSM, je třeba občas vyrazit i do přírody či za kulturou, byť i zde se nějakou zvláštní náhodou občas sejdou známé tváře.. J

     Pokud má člověk stálého partnera a rodinu, pak už není volného času tolik a je třeba zvážit, zda vyrazit do společnosti na sraz nebo si udělat vlastní akci v soukromí.

4. Většina argumentů proti je od lidí, kteří nikdy na žádném srazu nebyli. Neříkám, že se občas nevyskytne problém, ale i BDSM komunita je jen vzorek běžné společnosti, takže i v ní se najdou problémoví a konfliktní lidé. Nicméně se jedná spíše o ojedinělé problémy, které lze řešit, např. zákazem vstupu pro problémové jedince, kteří nedokážou respektovat pravidla organizátorů nebo ani základy slušného chování. Ale i při návštěvě „normální“ restaurace hrozí, že nás tam může obtěžovat nějaký opilec, ale kvůli tomu přeci nezůstanu sedět doma.

TOM

(Deviopedie říká: Jeden z prvních veřejně, ve webovém prostoru, činných aktivních bdsm pozitivních. Provozovatel pravděpodobně prvních tématicky zaměřených stránek s nonporno bdsm tématikou. Překladatel mnoha odborných textů a zakladatel převážné části české odborné bdsm terminologie. Příznivec ponyplay a pravděpodobně první majitel sulky na našem území. Ve svém přístupu k BDSM klade velký důraz na bezpečnostní a psychologickou stránku tématu, je zručným konstruktérem bdsm hraček a pomůcek. Najdete jej na jeho obnoveném webu.)

1. V ČR? Ne. Chodili jsme/jezdili jsme, ale to bylo v dřevních dobách prvních srazů, kdy vrcholem bylo spoutání Myshi v roli čarodějnice „řešené“ inkvizičním tribunálem (a i to proběhlo až na, tuším, pátém srazu, který se podařilo uspořádat). Šlo o to podpořit vznik SM srazů u nás. Osobním příkladem. Předtím i potom jsme byli v Hoštce u Aradie, to byly srazy jako na Západě - neohlašované na internetu, řekl bych "silně akční" v době, kdy se průměrný i nadprůměrný internetový úchyl bál přijet i na kecací sraz.

     Takže ke srazům - viz výše – před i po těchto předchůdcích prvních Starých pošt (snad první akce, která se stala seriálem, předchozí akce se konaly pod přezdívkami Bourák, MayDay apod. jednou-dvakrát a pak se přestěhovaly/přejmenovaly – více velmi stručně na tom-bdsm.cz/zacbdsmc.htm a velmi rozvlekle na /srazy.htm a /srazyn.htm#ppjbndv (odkaz vede DOPROSTŘED textu) – to druhé je jen pro otrlé masochisty nebo milovníky dlouhých textů a upozorňuji, že tam je necenzurovaný vývoj nejen mého vztahu s L: to vše bylo publikováno s cílem pomocí ostatním pronikajícím do D/s – na hloubku výsledných emocí je dobré se předem připravit, slabší vztahy to nevydrží) jsme bývali třeba v Hošťce.. MacAranův článek o návštěvě u nás a spoustu dalšího najdete na tom-bdsm.cz/dokument.htm a když budete chvíli hledat, narazíte i na popisy dalších srazů, konaných dávno před těmi "komunitními" -  u nás doma. Milkov, Imobil a další si vzpomenou. Nesmím zapomenout XDoma, ochotného výrobce (nejen) prvních závěsných pout na ruce, na nohy a postrojů na ponynky.

     Zase zpět k původní otázce - naše (přiznávám se, spíš mé) řešení jsou srazy v zahraničí, nejčastěji Dánsko (PetWeek, ale jsou tam i jiné tematické týdny) a Londýn (přehled akcí je na www.informedconsent.co.uk, ale jako každý server s možností diskuse, je to v poslední době zamořeno virtuály, dřív tomu tak nebylo), dále oblast Potteries a Devon (/londyn.htm, llondyn.htm, ldansko.htm a další reportáže na našem webu). Vzhledem k neaktualizaci a stažení našich stránek po roce 2002 proběhla samozřejmě spousta akcí, které jsem/jsme nikde nepopsali. To se může a nemusí změnit.

     Celé je to o tom, že sraz je o pokecu nebo akčnění ve formě scénky. Jen na málo srazech se vidí třídenní scénka nebo D/s (v čisté podobě) vůbec… a protože žijeme D/s, proč jezdit na srazy? Jezdíme (častěji do ciziny) na akce, ne na srazy. Na akcích (prodloužený víkend, týden…) lidi dělají přesně to, co doma. O tom to je… Tři subinky zapřažené v jednom voze je pěkný pohled, ale pět subíků zajišťujících obsluhu Dam dnem i nocí, od vaření přes pedikůru a masáže, až po jemné vybrnkávání kytary v pozadí, to je pěkný zážitek. Jediné, co mi trochu chybí (protože jsem příznivcem scének ve více lidech - a chybět mi to stále bude, protože L není jejich příznivcem), jsou akce typu "trh otroků" apod. - to se dá rozumně udělat jen v 15-20 lidech, kteří se aktivně účastní, a další diváci jsou také ku prospěchu věci. Tam je prostor pro schopné organizátory, věřím, že i v Čechách.

2. Viz výše.

3. Viz výše.

4. Neznám tyto argumenty, ani jsem je v cizině neslyšel. Pravidla některých českých akcí, která jsem mohl číst v tomto týdnu, poté, co jsem se např. registroval na Tvrz, jsou opravdu překombinovaná a složitá, pochybuji, že si je účastník dočte do konce, a když dočte, nebude si pamatovat spíš tu důležitější polovinu, a když si ji bude pamatovat před odjezdem, tak při vzrušení na místě určitě ne. Sociolog nebo psycholog by řekl: čím víc pravidel, tím větší uzavřenost skupinky, členové se snaží kompenzovat vlastní nejistotu aurou „výjimečnosti“. Je ale spousta akcí, kde je zajištěno vše důležité: termín, místo, vstup, dresscode (třeba že žádný neni), nezasahování do scének druhých, nekomentování, nešíření fotek ven.. a na místě jsou tato pravidla účastníky ctěna nebo je diskrétně vynutí pořadatel. Míra akčnosti je věcí každého účastníka a dá se přijet „bez objednání“ (prověřování). Takové srazy u nás fungují roky a fungovat budou dál, takže jsem optimista :-)

     Obtěžování subinek dominanty? S tím jsme se NIKDY nesetkali, asi to bude české specifikum. Sektování? Podle velmi zběžného pohledu v tomto týdnu opět asi existující problém, ale utěšovat vás může, že není specificky český. V každé zemi je 99% virtuálů a 1% "akčních" nebo "žijících". Každý dobrý organizátor musí odlišit první od druhých, dělat to není povinností účastníků srazu, ti pak nemohou mít z akce dobrý pocit, když se setkají s negativními jevy, jako je odsávání energie, komentování scének, přílišná blízkost. Opakoval bych se, tohle vše za mě lépe řekne SSBB FAQ, otázky 18, 24, 25, 26, 28, 29 :-)

     Nebudu hodnotit, co nezažívám, ale poslední „argument protistran“, jak píšeš, „uvědomění si toho, že nejsem sám >úchyl<“ – to je ve skutečnosti nejlepší, co se virtuálovi může stát. Nepromarní život hraním si na něco, co není.

5. Myslím, že tato možnost „srovnání názorů“, které asi zamýšlíš lidem na netu nabídnout, bude trpět velkým „biasem“ (to je sociologický termín, nenapadá mě jednoznačně správný český překlad – asi posun a zkreslení dohromady?). Tedy: domnívám se, že většina SM praktikujících na netu >není<, a to ani aktivně, ale dokonce ani pasivně. Nemají důvod, jako ho nemá L. Vše, co potřebují, mají/žijí doma/u přátel, a net by je jen brzdil/připravoval o čas.

     Podobný „bias“ bude (ne v tvém průzkumu, ale obecně v názorech „komunity“) dán rozdílem mezi Dominami a Dominanty v reálu a na netu. Subíci tvrdí, že „skutečných“ Domin je málo, nebo že „to jen hrají“, ale to je opět „bias“ „netové reality“, kde „subící“ hledají, jak si zadarmo užít, odskočit ze vztahu apod., a pak se diví, že „nenalézají“ nebo nalézají kvalitu, kterou sami představují.. Obdobně si „Dominy“ (netové) stěžují na nedostatek „kvalitních subíků“. Kdyby byly dominantní v reálu a ne na netu, tenhle problém by neznaly. Pokud oslovíš lidi aktivní na netu, bude platnost „srovnání“ velmi omezená. Jako by lidé v ČR chtěli jen snít. Proč? Na akcích v zahraničí je nepotkáváme (výjimky byly popsány ve dvou našich článcích z let 2001-2, ale od té doby se v této věci nic nezměnilo).

     Další otázky rád zodpovím, pokud je dostanu. A těším se na čtení názorů ostatních oslovených. Pokud je budeš chtít zveřejnit i na našich stránkách, udělám to.

SADAAM

(switch, znám také pod přezdívkou Aids, Adam či Gaston, organizátor akce Fetish Grand Prix v Brně zaměřené na latex a podobné fetiše. Najdete jej zejména na Lide.cz v místnosti Latex-klub a na jeho webu.)

1. Ano

2. Pokud jsou akce zajímavé a jsou tam lidi, které mám rád.

3. Účastním se proto, abych poznal něco nového, inspiroval se, potkal lidi.

4. Většinou tyhle argumenty mají ti, kteří závidí a baví je šířit fámy. Nezažil jsem akci, kde by byl někdo k něčemu nucen.

MAXIMUS

(Deviopedie říká: Jedna z nejvýraznějších osobností české bdsm scény, organizátor Alcatrazu a dalších akcí již od MaMedii. Velký guru projektu Darkclub a věrný člen tvůrčího a testovacího Eleferno týmu. Partner a manžel Bitchinky. Najdete jej na Nyxu, Lopuchu, Facebooku, v Atelieru a na jeho webu.)

1. Ano, pravidelně

2. Podle možností, volného času atd., ale s jistou dávkou pravidelnosti

3. Je jedno o jaké se jedná „sdružení“ (úchylové nebo modeláři), vždy se potkávají přátelé a známé tváře spojené jistou zálibou. Rozšiřují se obzory a zlepšují vztahy. Prostě strávit příjemně čas.

4. Většinou se tak vyjadřují lidé, kteří se akcí nezúčastnili nebo mají nějaké trauma se svým egem a nedokážou řešit osobní problémy.

5. Nejsem spisovatel J Jen přijďte a přesvědčte se!

ALIEN

(Dominant, neobjevující se na BDSM veřejnosti, provozující svůj web, zaměřený nejen na BDSM, ale i spoustu dalších věcí, jako např. sport, vztahy a podobně, pro někoho s kontroverzními názory. Najdete jej na jeho webu.)

1. Ne.

2. Setkávám se pouze se svojí čubkou.

3. Problematika (ne)setkávání se v rámci různých menších či větších komunit je obecně složitější.

     Pokud to vztáhneme na netové prostředí kolem komunitních/komunikačních webů, převažují podle mě zápory objektivně výrazně nad klady.

     Kdo jednou navštíví sraz, už se jeho působení na daném webu navždy, nevratně mění, stejně jako vnímání jeho osoby všemi přítomnými na srazu.

     Už zná některé lidi osobně, oni jeho a už jedni ohledně druhých nikdy nebudou na webu dále objektivní dle osobních sympatií, antipatií, zažitých mimonetových situací.

     Tohle působí zásadně např. u pozic adminů/moderátorů a logicky také u Pánů a subek.

     Jako vždy jsou ale srazy jen a pouze prostředníkem a prostředkem, a záleží na lidech, co si z nich udělají,jestli dobro nebo zlo.

      Zápory srazů ovšem platí bez ohledu na snahu se jich vyvarovat.

     Co je pro mě u srazů elementárním zlem, nejsou srazy samotné (i když ty tohle automaticky vyvolávají), ale co se na nich na českomoravské bdsm scéně děje.

     Tedy naprosto cílené zneužívání mladých, začínajících dominantů a submisivů různými „guru“ bdsm scény a jejich poskoky z řad mužů i žen, kteří doufají, že odpadne něco od hodovacího stolu nebo že se zavděčí popř. postoupí v hierarchii komunity.

     Víc než cokoliv jiného v promo textu zmíněné weby a jejich pozadí připomínají sekty, se vším všudy.

     Tzv. „akčnění“, kdy se mezi sebou sexuálně veřejně i soukromě setkávají cizí nebo skoro cizí lidé, není nic jiného než děvkaření a kurvení.

     Cizí/skoro cizí = nejde o Pána a čubku z plnohodnotného vztahu.

     A jako bojuji za plnohodnotné vztahy a opravdovou lásku mezi mužem a ženou, tak logicky to samé platí v rovině Pán a čubka.Naopak, právě ve vztahu Pána s čubkou to platí ze základních principů bdsm tisícinásobně oproti běžným vztahům.

     Problémem tedy nejsou nějaké běžné kecací srazy, kde se někdo sejde, hezky si popovídá, vymění názory, zkušenosti v diskusi a jde domů.Takto by zastánci bdsm srazů tuto problematiku rádi prezentovali a také prezentují právě pro mladé, začínající bdsm pozitivní oběti – je to ale jen lež a desinformace, aby je dostali, kam chtějí a nevylekali/nevyplašili.

     K tomu patří samozřejmě různé mučírny, kde se +- cizí lidé kurví a vydávají to tragikomicky za osvětovou činnost, z čehož je mi na zvracení.

     A kdo chce tyto zcela běžné praktiky bdsm srazů a jejich provozovatelů nazývat něčím jiným, lže jen sám sobě nebo ostatním.

     Pro mě osobně jsou pak jakékoliv srazy bezpředmětné, nic zajímavého, natož přínosného v nich nevidím, když pominu srazy sportovní za účelem zápasu apod.Vše se dá stejně nebo lépe prodiskutovat i přes net.

     Bdsm vnímám jako vztah dominanta a submisiva, který je už ze své podstaty maximálně intimní, osobní a důvěrný, jako nic jiného a jiní lidé v něm nemají co dělat.

4. Ad argumenty v závorce otázky: jak jsou zde prezentované, tak se dá souhlasit s pro i proti.

     Ale takto žádná diskuse v praxi nikdy neprobíhá, především zastánci srazů jsou často agresivní, sprostí, zaslepení, odmítají jakoukoliv SFS (Slušně, Fakticky, Smysluplně) diskusi na dané téma a každého, kdo je názorově/ideově odlišný od hlavního proudu, natož proti nim a oficiální doktríně, označí za blázna, šílence a počastují sprostými nadávkami s rudou před očima.

     Celkem často se setkávám i se strachem subek projevit kdekoliv veřejně svůj názor, aby nebyly okamžitě sprostě napadány především zastánkyněmi „jediného správného bdsm“ s řad rádoby subek chovajících se často spíše jako militantní feministky.Těch jsou bohužel zmíněné weby plné.Někteří dominantni na nich jsou naopak občas i rozumní chlapi, kteří se ale na pole diskuse s názorově odlišnými dominanty moc nepouštějí, aby si nerozlobili svou sektu a neklesli v její hierarchii.

     Žádné relevantní argumenty zastánců srazů zpravidla nezaznívají.Nic ve zlém, ale většina lidí chodících na srazy je podstatně ovlivněná oficiální, mainstreamovou bdsm doktrínou „jediného správného bdsm“, se kterou zásadně nesouhlasím a bojuji proti ní.Nejsou už schopni odhlédnout od daných škatulek, šuplíčků a přemýšlet nad věcmi do hloubky, šířky a z jiných úhlů pohledu.

     Tím neříkám, že i mezi mainstreamovou bdsm populací nejsou slušní, rozumní lidé, jistě jsou především v řadách dominantů a dá se s nimi rozumně mluvit spíše za oponou, ale je jich opravdu jen minimum.

     S těmi, kteří cíleně zneužívají mladé dominanty a hlavně začínající subky, a tím je už nevratně na celý život duševně i fyzicky zdeformují, ani žádnou diskusi vést nemíním, takoví lidé jsou pro mě regulérní zločinci.

5. Každý člověk si musí v životě vybrat svoji cestu.

     V rovině Pán-čubka by tuto cestu měli hledat a nacházet DVA lidé společně ruku v ruce, tedy ne tři, čtyři ani deset.

     Pokud chce muž nebo žena hledat a najít opravdovou lásku a plnohodnotný vztah dvou milujících se, oddaných, věrných, loajálních lidí místo děvkaření  a kurvení, srazy a bohužel zvláště bdsm srazy nejsou tou správnou volbou.

     Zastávám a propaguji vztah muže a ženy v archetypálním pojetí v souladu se základními přírodními a přirozenými zákony, kdy je žena většinově nebo zcela podřízena muži.

(pouze)S tím je v souladu opravdová láska a celoživotní vztah.

     Jinak závěrem musím bohužel podotknout, že promo článek JE tendenční, neobjektivní, přímo i nepřímo ovlivňující čtenáře na jednu stranu ve prospěch zastánců srazů a srazů samotných, a v neprospěch odpůrců.

     Skutečnost je taková, že poměr zastánců a odpůrcu je 50:50.

     Je celkem logické, že zastánci hodně křičí a propagují, zatímco odpůrci radši užívají vztahu s Pánem resp. s čubkou, než aby řešili podobné žabomyší spory.

     Z mé osobní praxe jsem naopak narazil většinově na odpůrce bdsm srazů, především mezi čubkami a hlavně těmi začínajícími, které se ještě nestihly dostat nejdříve k „pánovi“ nebo rádoby subce, jejichž jediným cílem by bylo ji dostat na sraz a do „akčnění“.

     Přesto nebo právě proto jsem se rozhodl odpovědět.

     Nicméně  spolupráce už byla zcela korektní a autora považuji rozhodně za to nejlepší, co mainstreamová bdsm scéna má. Více o mně najdete na http://alien.bloguje.cz/tema-10-o-alienovi.php                                                                                       alien.

JIR.PRO

(Říká o sobě: Dominant, vlk samotář lovící svépomocí, co nemá rád lidi a srazy a od subek očekává prožitek a nesnáší divadlo nebo exhibice. Autor knížek pro děti.)

1. -

2. -

3. -

4. -

5.  Jsem zásadně proti klasickým srazům příznivců BDSM.

     Skutečnost je ta, že jsem o nich jenom četl nebo poslouchal vyprávění a že jsem na žádném srazu nikdy nebyl a nemám v povaze se družit ve věcech, které si chci užívat individuálně, a už vůbec se nechat od ostatních hodnotit (a každá skupina hodnotí a ne, že ne).

     Vyhovovalo by mi třeba jít na sraz s maskou, mít kápi, být za "šikovného" kata nebo tak něco, ale prostě jak bych ukázal xicht, tak je to pro mne konečná. Tyhle věci jsou pro mne posvátné, je to pro mne hra a sex je pro mne relax nikoliv společenská událost.

     Takže srazy v maskách a naprosto bez odkrytí identity s tím, že mou identitu má k dispozici pouze pořadatel a nikdo jiný, tak OK. Ale jinak bych do toho nešel, protože mám obavu, že by to stejně skončilo pivkem, pokecem o politice, cynickým poplácáváním subinky, na kterou bych ve svém obýváku ani nesáhl, protože by mne nezaujala, prožitky by šly stranou a zbylo by jen předvádění se a to, co tomu řeknou ostatní plus utvrzování se každého na své pozici v hierarchii a přijímání již jmenovaných dominantů, kteří akci organizují, jako autority (což je pro mne jako pro hodně dominantního tvora také problém).

     Zajímavé by pro mne byly srazy do 5 lidí s tím, že by to bylo pdole výše uvedených pravidel, byl by předem dán scénář a v podstatě by člověka reprezenntovala jeho BDSM role nikoliv aby v tom vystupoval on a řešil se společenský nikoliv sex pohled na věc.

     Sraz jako takový považuju ve všech podobných směrech jako něco, co sice vytváří přátelství a kontakty a dává prostor pro spolupráci v budování komunity, ale zároveň to dělá spoustu věcí mnohem osobnějšími a plete to třeba do SM dimenze pohledy, které tam nemají co dělat. Od hodnocení ostatních jak má kdo velkého ptáka přes porovnávání subinek až po to, že málokdo je ve větší skupině lidí spontánní a málokdo se poddá emocím, slasti či prožitku a v podstatě pak taková akce vypadá spíš jak sraz mediků s figurantkou.

     Má představa ideálního srazu je, že podrobná akce bude na webu popsaná jako gamesa (nebo povídka), kde budou již pacholci, kat, cvičitel, otrokyňky, feudál a kdovíco všechno a lidé, kteří se již na netu nějakým způsobem prezentovali a je zjevné, že to nejsou neandrtálci, tak se přihlásí do konkrétních rolí, zaplatí poplatek za realizaci třeba 1500 a hurá a hup do hry. Přijdede, dostanete masku a převlek a pak jste 10 hodin někým jiným a užijete si to až do dna.

     Ale sraz s pokecem, potřásání pravicema, zdvoořilostními kecy a přednáškou na téma BDSM mne vyloženě děsí.

NINA
(Pro mne prozatím anonymní osoba. Odpovědi se mi dostaly zprostředkovaně a do uzávěrky tohoto článku nedorazil text s vlastním hodnocením, dojde-li ještě, doplním jej.) 

1. Na srazy nechodíme. Jak bylo řečeno, jsme typ páru, který si BDSM pytlikuje sám doma.

2. Byli jsme jen jednou na maličkém srazu nejbližších z chatu, když jsem na chat ještě chodili.

3. Seznámení, zkušenost, relax.

4. Na každém šprochu, pravdy trochu. Každý dostane jen to, co komu dovolí.

5. Náš jediný sraz byl, co do počtu lidí, nevelký. Popili jsme a vyměnili si zkušenosti. Pro single BDSM pozitivní může být srázek cestou k seznámení. Nevidím na tom nic špatného, i když to sami neprovozujeme – nepotřebujem.