Osudové proměny - I.

      "Tak tohle je naše dcera, Tina. Tu si jistě pamatuješ.“ – řekl otec a ukázal při tom na děvče stojící hned za ním. 

Tina se lehce usmála a nenápadně si prohlížela cizince ve dveřích. Byl to otcův přítel ještě z doby než se přestěhovali na Slovensko. Teď vedl novou pobočku velké české firmy v Bratislavě.

„Tino, miláčku, běž pomoct mamince s večeří, já si zatím sednu s Alexem do obýváku.“

Tina si Alexe pořád měřila pohledem. Černá košile perfektně ladila s jeho tmavě-hnědými vlasy a zpod hustého obočí na ni zářily jasně modré oči. Alex prošel kolem ní a Tina se na chvíli zastavila, aby stihla do sebe nasát jeho parfém. Byl nenápadný, přesto bylo na něm něco poutavého – tak, jako na jeho majiteli.

„No tak, Tino!“ – zdůraznil otec žádost a Tina ztuhla.

„Už bežím, tati.“ – a rychle utekla do kuchyně.

„Tina neumí česky, Libore?“

„Umí, jenomže je zvyklá mluvit slovensky. Nenutíme ji dělat něco, co nechce.“

Alex se pousmál, podíval se směrem, kam odešla Tina a na chvíli se zamyslel. Tina byla hezká holka se zrzavými vlasy, krev a mléko. Měla o něco menší než velká prsa, útlý pás a silnější stehna. Sladkých devatenáct  se ji projevovalo jak na pleti, kterou měla sametově hebkou, tak na chování, které bylo ještě trochu dětinské.

Mezitím, když otec s Alexem klábosili o starých, zlatých časech se sklenkou v ruce, Tina pomáhala mamince prostřít na stůl.

„Tina, zlatíčko, zeptej se pana Alexe, jestli si dá tvarohový nebo ovocný dort.“ 

Tina okamžitě přikývla. Ani nevěděla proč, ale dala by cokoli za to, aby mohla s Alexem chvíli mluvit. Pomalu si začínala uvědomovat, že se jí ten vyzrálý čtyřicátník líbí.

„Alex, čo si dáte… tvarohový, alebo ovocný koláč?“ – přerušila je při očividně důležité konverzaci.

Tatínek k ní zvedl pohled a chtěl jí odpovědět, ale Alex ho zarazil. Zvedl ukazovák směrem k Tině, otci dopověděl, co chtěl, oba se zasmáli a pak se konečně otočil k Tině, která se cítila trochu nejistě. Byla zvyklá mít doma hlavní slovo, být středobodem pozornosti.

„No… mama sa pýta, či si dáte ovocný, alebo tvarohový koláč.“

„Řekni mamince, že co se týče dortů, nejsem vybíravý.“

Tina se zvrtla na patě a rychle odcupitala pryč. Nemohla se ale zbavit jedné vtíravé myšlenky. Čím dále byla od Alexe, tím blíž k němu chtěla být.

Po pár minutách kuchyňských příprav se společnost sešla v jídelně. Tina se rozhodla, že se půjde rychle převléct a přišla v těsných džínech a lehkém tričku s výstřihem. Sedla si naproti Alexovi, který věnoval krátký pohled jejím křivkám.

Máma začala podávat polévku a otec se na chvíli zadíval směrem k Tině:

„Miláčku, jak to vidíš s tou brigádou?“

Tina znechuceně převrátila očima a nenápadně koukla na Alexe.

„Ale tati, ja si chcem leto užiť. Chcem si od všetkého oddýchnuť. Mne sa nechce ísť nikam na brigádu… A musíme sa o tom teraz baviť?“ – řekla jakoby naštvaně a podívala se na Alexe, který, jak se zdálo, nepohnul ani svalem na tváři.

„No nemám pravdu?“ – zeptala se Alexe a jemně se usmála. Naklonila hlavu na stranu a nenápadně si pohladila prstem rty.

„Víš, že nicnedělání si musíš zasloužit?“ – vrátil jí Alex její záludnou otázku a napodobil její naklonění hlavy. Jenomže v jeho podání bylo něco zesměšňujícího.

Tina se na chvíli zatvářila jako dubnový déšť a snažila se nevylít polévku z talíře, který jí máma podávala. Ještě jednou věnovala Alexovi nazlobený pohled a pak se naklonila přes celý stůl, aby si vzala lžičku. Podprsenka, která obepínala její bujná prsa, se napnula k prasknutí. Alex se snažil vyhnout pohledu svých přátel, protože jeho oči teď patřily jen Tininým ženským vnadám. 

„Tedy, pořádně vyrostla ta vaše dcera.“ – zkonstatoval Alex a při tom vypočítavě zdůraznil slovo pořádně.

Otec s mámou se zasmáli a začali vzpomínat na to, jak vypadala ještě na základce a jaké je to vlastně v jejich očích pořád ještě dítě. Tina začínala rudnou vztekem a studem zároveň. V ten moment by si raději nechala připíchnout jazyk ke stolu, než aby si Alex o ní měl myslet, že je infantilní.

Když rodiče ve vzpomínání přitvrdili a došly na řeč její problémy s usínáním a strach ze tmy, Tina si nervózně začala kousat do spodního rtu, což Alex okamžitě postřehl a prohodil k rodičům nějakou tu vtipnou poznámku ze starých časů. Zbytek konverzace tak od Tiny nenápadně odklonil. Byla mu za to gesto vděčná a nepřestávala ho obdivovat. Dokonce se přistihla, že její myšlenky pomalu sklouzávají k lehce erotickým. Po chvíli se vzpamatovala a řeč už byla o slunci a mohutných erupcích, které vědci předpovídají na toto léto. Chtěla se nějak zapojit, chvíli poslouchala a pak řekla:

„Ja si pamätám, že v jednom filme tie interrupcie zničili pol planéty Zem.“

Chvíle ticha by se dala krájet až dokud všichni tři nevyprskli smíchem. Alex se na ní podíval a jen stroze prohodil:

„Děvenko, interrupci bych nepřál ani tobě, natož slunci.“ – opět se rozchechtal.

Tina zrudla a nejraději by utekla do svého pokojíku. Vůbec nevěděla, co dělat a několikrát se přistihla, jak se bolestivě kouše do rtu. Po chvíli se všichni uklidnili a pokračovali v načaté konverzaci. Tina se téměř po celou dobu večeře ve svém talíři doslova hrabala a snědla toho opravdu málo. Žaludek měla z Alexe tak stažený, že to ani nešlo.

Konečně přišel na řadu dezert a na stole se objevila láhev vína. Tina, ještě pořád trucujíc, zvedla svoji sklenku a chtěla si nalít vína, otec ji však zarazil:

„Hele, Tino?! Nehraj si tady na nevychovanou, ano? Už toho bylo dost.“

Tina ještě naštvaněji vrátila prázdnou sklenku na své místo a koukala do země. Kdyby její pohled uměl provrtávat díry do betonu, sousedi by měli určitě radost. Alex si odkašlal a Tina k němu hned zvedla oči. Usmál se na ní a řekl otci:

„Libore, je to dospělá holka, klidně jí nalij. Ona bude vděčná, viď že jo?“

Tina Alexovi vrátila úsměv a nalila si do sklenky trochu vína. Tvářila se při tom vítězoslavně.

„Áno, ďakujem.“

„Ale… Ty umíš i poděkovat?“ – zeptala se máma ironickým tónem. Tina převrátila oči a Alex opět lehce pronesl:

„Tina je přeci dáma a umí se chovat.“

Bylo to jakoby ji odzbrojil. Byl k ní milý, přátelský, ale přesto všechno k němu cítila respekt a obdiv.

Zbytek večera se nesl v podobném duchu a Tina byla pořád víc napjatá. Alex byl dokonalým společníkem. Byl vtipný, dokázal však být také hodně galantní, až to vypadalo, jakoby ho jen máloco dokázalo vyvést z míry.

Sedět naproti tomu úžasnému muži bylo pro Tinu utrpení. Tak moc ho chtěla obejmout, schoulit se v jeho náručí a políbit ho. Cítila, jak si s ní její hormony hrají. Rozhodla se proto, že zkusí jeden laciný trik z amerických filmů, který byl v televizi tolikrát, že se z něj stalo předvídatelné klišé. Ne však pro Tinu.

Nenápadně si vzala do rukou kousek ledu ze svého poháru s minerálkou. Chvíli ho jen tak držela a snažila se ignorovat bolest, kterou ji kostka ledu způsobovala. Odkašlala si, aby tak upoutala Alexovu pozornost a usmála se. Věnovala mu jeden hluboký pohled, který mu měl sdělit, jak moc je ta holka sedící před ním hezká a sexy. Alex se snažil mluvit s rodiči, nemohl však z Tiny spustit oči. Přiložila si led ke svým rtům a jemně si po nich procházela. Stékající pramínky studené vody na své bradě lovila jazykem a nepřestávala se usmívat. Srdce se jí zachvělo pokaždé, když se jejich pohledy střetly.

Na chvíli se nenápadně nadzvedla a přesedla si na kraj židle. Pravou nohou se snažila nahmatat tu jeho. Když se ho dotkla, jemně sebou trhnul a snažil se to zamaskovat tím, že se bouchl do ruky. Tina se tvářila sebevědomě, bylo to její první malé vítězství. Alex se trochu zklidnil a věnoval Tině přísný pohled. Jí to však ještě víc povzbudilo a svou nohou se pod stolem opět třela o tu jeho. Jen co se ho dotkla, Alex se na ní podíval pohledem, kterým by ji nejraději k té židli přikoval. Její nohu tou svou rázně odsunul a jí od leku vypadl z ruky ten kousek ledu a skutálel se pod stůl. Všichni se otočili směrem k ní a čekali na vysvětlení.

V první moment Tina ani nevěděla, co se děje. Snažila se z Alexovy mimiky něco vyčíst, ten se ale tvářil stejně překvapeně jako rodiče.

„Miláčku, co provádíš? Tobě už raději nenalijeme.“ – zavelel otec a Tina by se nejraději propadla k sousedům.

Aspoň trochu se snažila zachytit Alexův pohled, ten se však  už na ní vůbec nedíval. Zklamala sama sebe. Nechala si svůj chtíč přerůst přes hlavu. Tak moc ho chtěla, až se neovládla a všechno zpackala.

Na zbytek večera šla raději s kamarády ven a když přišla domů, Alex už tam nebyl. Rodiče jí napomenuli za chování a ona se šla umýt a spát v ještě horší náladě než kdykoliv předtím.

Jen tak ležela na posteli a za otevřeným oknem byla již tma. Všechno se zdálo být tak vzdálené a  matné. V pokoji bylo horko a tak ležela odkrytá a na tělo se jí lepila noční košilka. Její myšlenky a představy jí začaly ovládat a ona si ani neuvědomila, že se začíná hladit.

Ani po tom trapasu u večeře na něj nemohla přestat myslet. Představovala si jeho pevné ruce, které si jí hrají s prsy, hladí stehna a kopírují každý záhyb její křivek. Představovala si, jak ji zvedne do náruče, odnese na postel a tam jí do ucha šeptne, že v jeho očích je dospělá.

V její mysli se rodily pořád vulgárnější obrazy situací. Naposled zkontrolovala, jestli jsou dveře do pokojíku zavřené, roztáhla nohy a masírovala si to nejcitlivější místečko. Viděla sebe samu, jak klečí nahá a on při ní stojí, pohladí ji po vlasech a pak jí ústa natlačí na jeho ztopořený penis.

Zaryla si obličej hlouběji do polštáře a dál se oddávala prožitkům.

Představovala si, jak sedí v klidu při večeři, její rodiče zmizí a on převrátí stůl. Přijde až k ní, shodí ji na zem, roztáhne nohy a hrubě do ní vnikne.

Musela se kousnout do ruky, aby nekřičela jeho jméno. Steny a vzdechy byly tlumeny polštářem, ve kterém teď měla zarytou celou tvář.

Po pár sekundách ucítila chvění, napnula se a prožívala svůj nejlepší orgasmus v životě.

Pokračování...