Blood fetish

Převzato z BDSM.CZ

Co je to vlastně fetiš? Je to sexuální úchylka, při které je určitý předmět, jev atp. obdařen vnímajícím člověkem větší závažností - pro sexuální život - než je tomu běžné. Mnohdy takový člověk, který trpí fetišismem na určitou věc, nemůže být bez ní ani řádně sexuálně uspokojen. Uvedu klasicky ilustrační příklad: třebas takové střevíčky na vysokém podpatku. Věc sama o sobě to je hezká - spojuje v sobě luxus, vyzývavost a eleganci. Navíc na ženské nožce vypadá ještě lépe a většina (i normálních:-) ) mužů se shoduje na tom, že žena v takové botce je více sexy a dovede muže lépe vzrušit. Toto je naprosto přirozené. Avšak člověk trpící fetišismem na takové boty nevnímá partnerku / ženu celkově, ale hlavně na ní vnímá ty boty a ty jsou pro něj pro jeho vzrušení nejdůležitější. Vnady jeho partnerky, které jsou „normálně“ tím hlavním sexuálním dráždidlem, u něj tedy velkou váhu nemají.

A tak takový bloodfetishista má jako zásadní impuls svého sexuálního vzrušení (lidskou) krev. Nemusím být však tak kategorická - blood fetish je prostě to, slouží-li nám krev jako nemalý sexuální stimul.

Proč ale zrovna krev? Co je na ní tak zvláštního? Mnoho lidí namítne, že na železité chuti není nic rajcovního; ale stejně tak můžeme říci, co je vzrušujícího na mlácení zadků, nebo dívce v latexu! Navíc spousta lidem se krev ekluje.. na druhou stranu je však i dost lidí, které krev vzrušuje.

Tak tedy: co je na krvi tak neobvyklého? Krev sama o sobě měla vždy určitý zvláštní status a byla opředena legendami. Vzpomeňme na klasické romantické dílo - Faust od Johanna Wolfganga Goetha - kde Mefistofeles žádá po Faustovi podpis svou vlastní krví, aby tak stvrdil svůj neoblomně platný souhlas se smlouvou. A co takové pokrevní bratrství třeba ve Vinetouovi?:-)

Krev je totiž ztotožňována se samotným životem. Proudí nám v žilách a vykrvácíme-li, zemřeme. Také se dříve usuzovalo, že v krvi sídlí lidská duše. To se dá objasnit i poněkud vědečtěji: krev je distributor kyslíku a živin do všech tělních částí, netřeba mysticismu. Avšak veškeré legendy, kterými je krev opředena, mají velkou psychickou roli: krev je prostě něco moc divného a přitom závažného.

Nahlédneme-li do historie, zjistíme, že se krvi vskutku přisuzují neobvyklé vlastnosti spojené s životem: věří se, že léčí nemoci, oživuje mrtvé apod. Například v Homérově Odysee Odysesus v podsvětí díky krvi rozmlouvá s mrtvými. Ale máme i „vědečtější“ důkazy o důležitosti krve - vždyť ještě v devatenáctém století se věřilo v oživení člověka krví - byla mu vstřikována do žil! Ale nejen oživení, ale i uzdravení bylo považováno za možné díky krvi: ve starém Egyptě léčila malomocenství, ve středověku její pití léčilo i další choroby (např. epilepsii). Taktéž, neb je nositelkou chorob v těle, její odejmutí mělo léčivé účinky - jako třeba přikládání pijavic apod. Ostatně i dnes některé primitivní kmeny považují krev za základní potravu potřebnou pro život.

Nejen léčitelské, ale i omlazovací schopnosti by krev měla mít. Vzpomeňme na hraběnku Bathoryovou (známou jako Čachtická paní), která se koupala v krvi panen a tato lázeň ji měla omladit. Důvod byl prostý: mladé panny jsou čisté, mladé a jejich podstata - tedy čistota, mladost, čerstvost - se krví přenáší. A tak její pití tuto podstatu přenese dál. Obdobně je tomu i u všech pověr o upírech, nemrtvých a podobně.

Všechny tyto reálné poznatky a pokusy, stejně jako další obdobné fantasie, tedy daly vzniknout všem legendám o krvežíznivých tvorech. Ti i po své smrti žijí dál a udržují se ve svém - neživém a nemrtvém - stavu pitím lidské krve. Jak již bylo řečeno u Alžběty Bathoryové - věří se, že se krví přenáší život člověka do těla upíra a ten tak život přebírá.

Možná však spíše než krev přebírá takovýto vampýr životní energii, o které se věří, že je v krvi obsažena. Termín psychický upír zcela jistě není neznámý - jde o člověka, který vysává energii a vysávaný se na něm stává závislým. Nejen tady - na BDSM.cz - ale i na různých diskusních serverech se čas od času vede debata na téma vymývání mozku a manipulaci ze stran dominanta vůči submisivovi.

A jsme u toho: krev jako nositel života a energie je prostředek pro „manipulaci“ s partnerem. Vzájemné pití krve, dávání krve, či její upouštění je známkou odevzdanosti.

Další velkou rolí, kterou při bloodfetishistických praktikách krev hraje, je to, že z krve má spousta lidí respekt, až strach. Je to v mnohém dáno tím, co bylo již řečeno: není to obyčejná tělní tekutina, ale je to esence života. Proto na krev bývá mnohdy pohlíženo s bázní a mnohdy i až s odporem. Je to přece zvnějšnění něčeho vnitřního, zvnějšnění toho, co distribuuje a poutá náš život! K tomu všemu musíme přičíst i čistě fyzický důvod: a to její zvláštní chuť, která je silně aromatická a nasycující.

Které praktiky se tedy dají považovat za bloodfetishistické? Jednoduše ty, kde „jde“ o krev, kde se stává nedílnou a mnohdy nejdůležitější součástí hrátek.

U všech těchto praktik je třeba dbát na již výše zmíněné: velké riziko je v tom, že krev je opředena spoustou psychologických nánosů, které při takovýchto hrách hrají velkou roli. Je tedy nutné znát psychický stav svého partnera, jeho strachy a fóbie a balancovat na hraně, za kterou však není přípustno přejít. Proto zde je třeba zvýšené opatrnosti u všech těchto psychických reakcí, nutnost dbát na příznaky šoku a kontrolovat je apod. Z fyzikálního hlediska je zde obrovské riziko zdravotní. Krví se přenáší spousta nemocí - a nemusí to být pouze vir HIV! - proto se nikdy nepouštějte do těchto hrátek s člověkem, jehož zdravotní stav neznáte a dbejte na hygienu. Desinfekce, čistota a sterilní prostředí jsou nutností! Navíc každý člověk na krev reaguje různě a to nejen z psychického hlediska, ale i z fyzického : dávejte pozor na krevní tlak, zda ho má vysoký, či nízký, zda má sklony k omdlévání a podobně!

A nyní k těm praktikám. Z psychologického hlediska je nejčastější hra na upíry. Oběť v rukou svého mučitele, který jí saje krev, je obětí „úplnou“, neboť sadista mu ubírá po částech jeho život. Při těchto hrátkách krev ani téci nemusí, nebo aspoň jen v malé míře - důležité zde je právě to, že je odebírána životní pralátka.

Krev ale nemusí téci jen kvůli upírským scénkám, někteří preferují určitý způsob imobilizace: krev po zaschnutí přímo na tělo utvoří vrstvičku, něco jako zaschlé lepidlo, která kůži napíná a člověk to napnutí cítí a to nejen při pohybu. Jiným zase krev chutná a líbí se jim, že přímo z těla své oběti večeří oblíbený pokrm; submisiv je zase potěšen, že právě jeho krev a jeho tělo jsou pokrmem a stolem pro jeho Pána. Prostě možností je spousta.

Jaké tedy máme možnosti pro to, abychom krváceli:

1) Řezání :

Při řezání je nutné použít hodně ostrý řezací nástroj. Tupé nože, či nože se zoubky zanechávají roztřepené okraje a ty se špatné a déle hojí. Pořiďte si tedy buď klasické žiletky (jsou levné a k sehnání v každé drogerii), nebo ještě lépe chirurgický skalpel. U toho, pravda, může být trochu problém ho sehnat: je to zdravotní materiál a jako takový nemusí být prodejný nezdravotníkům.

Nezapomeňte na chirurgické rukavice, které si před akcí nasaďte! Místo, které chcete penetrovat očistěte desinfekcí: jodisolem (pozor! jsou lidé, kteří mají alergii na jód), či alkoholem. Poté veďte řez. Ten by měl zasahovat pouze do svrchní vrstvy kůže, nikoliv hluboko! Pokud možno ho veďte po směru svalu. Místa, do kterých budete řezat, vybírejte s obezřetností. Potřebujete oblast, ze které krev vytéká v dostatečném množství, ale zároveň to není oblast nebezpečná. Vyhýbejte se tedy místům s velkým řečištěm žil a tepen - krku, zápěstí a kotníkům! Kvůli hojení také vynechávejte místa, kde je kůže napnutá. To by špatně srůstalo a hojení by bylo zdlouhavé a následná jizva větší a nepěkná. Dobrými místy jsou záda (v oblasti ramen), hrudník, paže, či stehna. Oblasti, ze kterých krev vytéká ve větší míře jsou ty, kde je spousta podkožních kapilár, například ve vlasech, dobrým místem je hranice mezi čelem a vlasovým porostem. Zde nebude jizva ani příliš vidět, ale kůže je zde poněkud napjatá, takže hojení může být trochu složitější.

Krvácivost můžete podpořit tím, že vaše oběť bude stahovat a povolovat svaly, popřípadě před scénkou vypije trochu červeného vína, které podporuje větší krvácení. Na alkohol však pozor - veškerý totiž znásobuje krvácení a může mít negativní následky!

Určitě mějte u sebe vždy dostatek desinfekce a obvazových materiálů pro případ většího krvácení. Znalost první pomoci je nutná!

2) PlayPiercing:

Playpiercing, nebo-li dočasný piercing je praktika, při které je oběti jehlou probodnuta kůže. Tyto praktiky bývají konány často kvůli psychickému dopadu z propíchnutí člověka, vniknutí do něj cizím předmětem apod. Ke krvácení nemusí ani dojít, ale požadujeme-li ho, musíme mít štěstí na člověka, kterému krev teče (ano jsou lidé, kterým při říznutí krev teče v mnohem menším množství než většině!) a navíc se to pokoušíme vyvolat - ať už pitím červeného vína, stahováním svalů, nabodnutím místa s větší krvácivostí atp.

Jehly, kterými budeme kůži propichovat, by měly být jehly zdravotní. Dají se sehnat v každé prodejně se zdravotnickým materiálem, stejně jako v lékárně. Pro začátky doporučuji jehly úzké, oranžové, ale i jehly šedé jsou mírné. Také se na propichování dají použít lékařské kanyly (těmi jsem byla poprvé probodnuta já. Brr;-) ), ale ty jsou vhodnější pro trvalý piercing.

Vybrané místo desinfikujte a do prstů vemte štipec kůže, kterým budete jehlu vést. Vodorovně a rychle ho protněte. Jehlu vytahujte pomalu, máte tak větší jistotu, že vám krev poteče. U žen je vhodným a velice vzrušujícím místem okolí bradavek.

Takže - krev vám teče. A co teď? Můžete využít toho, že krev prostě teče a oběť tak trápit tím, že z ní uniká její životadárná látka. Také krev můžete po těle roztírat atp. Chcete-li ji pít, tak výše popsanými způsoby málokdy získáte s ohledem na bezpečí oběti dostatek krve, který by se dal nachytat do skleničky. Chcete-li krev získat ve větším množství, je dobré ji prostě odebrat. V tomto se však vždy obraťte na zdravotníka, který ovládá odběry krve. V amatérských podmínkách to nezkoušejte! Vy ji tedy musíte pít přímo od zdroje. Sajte spíš pomalu, či krev olizujte. Ale pozor! lidská ústa jsou sbírkou všech možných mikrobů, takže pozor na infekce. Nedbá-li váš hořejšek na ústní hygienu, nedovolujte mu, aby vám krev sál!

Místo, ze kterého jsme krev odebírali, musíme ošetřit. Jeho okolí potřeme desinfekcí (vyvarujte se ale přímého kontaktu alkoholu s probodnutým bodem, neboť to by krvácení nezastavilo, ale naopak ho podpořilo). Na danou oblast můžeme dát náplast, či obvaz, avšak není to nutné - je i lepší nechat krev (nekrvácí-li oběť příliš!) vytékat, až krvácení přestane. Ta totiž vyplaví veškeré nečistoty. Po bodné rance zůstane malý stroupek. Jeho seškrabování sice místo desinfikuje, avšak podporuje vznik jizviček. To stejné platí i o rance řezné: zbude po ní drobná růžová jizvička, která mnohdy časem brzy zmizí. Byla-li rána větší a hlubší, je jizvička trvalá. Proto také je dobré, byl-li řez dělán na obvykle viditelném místě, zvolit si určitý ornament, který bude plnit i funkci estetickou. Neměli byste však vyřezávat uzavřené tvary - pokožka mezi řezy může totiž odumírat! Po dočasném piercingu s velikou pravděpodobností vznikne okolo probodnutého místa, ze kterého vytékala krev, modřina. Ta se hojí cca týden až čtrnáct dnů.

Nástroje, kterými jsme krev odebírali, či kůži řezali, je nutné desinfikovat! Jehly jsou jednorázové, po použití je opět zabalte do obalu a vyhoďte do koše. Skalpel, žiletky a jiné kovové nástroje bychom měli sterilizovat a to v horké vodě. Ve vroucí vodě předmět nechte cca deset minut, po vyjmutí ho ochlaďte a vložte do nádoby s alkoholem, ve které ho nechte několik minut.

Do krvavých praktik patří i bičování do krve:

Jako takové je však tato praktika pro rychlý a víceméně bezbolestný zisk krve nevhodná. Ran musí být nemálo, musí být velice razantní a konané předmětem, který kůži protrhne. Na to je vhodná ratanová rákoska, velice pružný proutek (popřípadě kovový), či bič, který sviští nadzvukovou rychlostí. Ten však nepatří do rukou lidem, kteří s ním zacházet neumí a naučit se ho ovládat není nejjednodušší.

Tímto způsobem protržené místo bude navíc roztřepené, bude se dlouho a bolestivě hojit a nezůstane bez trvalých následků. Při bičování je tedy běžnějším fetišem ani ne tak tekoucí krev, jako podlitiny, které na těle mohou zůstat i několik týdnů a nedávají zapomenout na scénku.

Dále do hrátek s krví patří fascinace menstruací. Tomu se já však příliš věnovat nebudu, neboť tomu moc nerozumím a proto doufám, že mne poučíte a do komentářů přidáte své názory a tipy!

Mohu k tomu říci jen to, že krom fascinace a sbírání krví zašpiněných věcí (vložky, tampóny, kalhotky..), je nejčastější sání krve od zdroje. Krev takto můžeme pochopitelně získávat jen od ženy a vzhledem k tomu, že při menstruaci je mnoho žen podrážděných a není jim fyzicky dobře, je potřeba ženu správně naladit. Na druhou stranu kvůli krvi nemusíme tělo své oběti nijak zraňovat, neboť krev prostě teče. Avšak tady pozor! Hygiena a bezpečnost byla u výše zmíněných praktiky vysoce důležitá, ale zde je ještě důležitější! Budete-li se ženy dotýkat prsty a rukou, musíte být čistě umytí, neboť by mohlo dojít k přenosu bakterií a posléze nepříjemné infekci. To stejné platí o ústech, jestli jimi chcete krev sát přímo! Ženská vagina je náchylná k infekcím a v těchto dnech je mnohem více zranitelnější, neboť je vlastně zcela otevřena. A i ten, kdo krev takto přijímá, musí si dávat bacha: menstruační krev je čistá víceméně jen v prvním dni, v těch zbylých se ven vyplavují všechny možné nečistoty a odumřelé částečky a to je vskutku rejdiště všech mikrobů!

Douška: článek píši proto, že pro mne osobně je krev fetišem. Bohužel však jsem nikde české články věnující se této problematice nenalezla, ba dokonce na diskusních fórech jsem se setkala jen s nechutí (to v tom kladném případě), přes odpor po téměř zatracení. Přitom myslím, že tento fetiš nebude zas tak neobvyklý. Doufám tedy, že vám rady budou k něčemu a ráda budu i za veškeré reakce dalších bloodfetišistů.

Doporučená stránka : http://www.bloodfetish.com/

Převzato z BDSM.CZ